Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Deník z Če-chanu Den 1 - Jsme zavření, tentokrát úplně

Dnešním žhavým tématem je rozhodně to, že nás prakticky zavřeli ve vsi. První myšlenka, která mě napadla, když jsem o zákazu pohybu mezi okresy slyšela, byla, že tohle mohli rozhodnout jedině v Praze. 

Praha je totiž samostatným okresem, i obcí. Takže milion pražáků se může radostně pohybovat po celém katastru města bez omezení a nikdo jim nic neřekne. V hlavním městě jsem strávila půl života a tak vím, že bez opuštění jejích hranic bez problému vydržíte klidně i několik let. Ale …my bydlíme v malé vsi. A podle nového nařízení nemůžeme ani zajet na procházku do Třeboně, kterou máme 9 km daleko. Tam už je totiž jiný okres. Jak je to s nákupem v Kauflandu vlastně ani nevím. Holt budeme tři týdny obcházet vesnici se psem…

Dnes dopoledne nám paní, co vozí zmrzliny velkou žlutou sanitkou říkala, že na půl cesty do Třeboně má stanoviště policejní hlídka a zastavila i jí. Říkám si, proč? Kam si asi mysleli, že notoricky známým barevným autíčkem jede… Tá da dá dá da da dá! Přiznám se, že to na mě nepůsobí právě dobře. Nejsem žádný velký klaustrofobik, ale ten pocit, že někam prostě nesmíte, není vůbec příjemný. A taky nemám ráda, když mě staví policajti, celkově z nich mám špatný pocit. A o to tu asi jde. Snaží se nás od cestování odradit psychologickou hrou. A to se jim asi podaří. 

Protože já jsem stará poctivka. Vždycky se snažím všechno dodržovat. V páté třídě jsem byla přistižena v obchodním domě Kotva při krádeži peněženky s Chipem & Dalem a barevné propisky. Strávila jsem několik hodin bulením a utíráním nudlí na policejní stanici, než si pro mě přijeli pohoršení rodiče. Od té doby si dávám sakra pozor, abych byla spořádaná občanka. To nechceš znovu zažít.

Ale přiznám se, že ta roční zkušenost s mnohdy nesmyslnými zákazy naučila i mě. Nedodržovat všechno za každou cenu. Už rok jsme doma zavření, většinu času i se třemi dětmi. Naše práce - pořádání přednášek a seminářů - byla zakázána, také po většinu času. No a tak jsme doma. Žijeme z úspor, trochu opravujeme chaloupku, pečujeme o zahradu, vídáme se jen s rodinou a pár přáteli. Nikam nechodíme. Žádné kavárny, kina, divadla, bazény… nic. Protože už pět měsíců je všechno zavřené. I když přiznám se, byla jsem jednou na kafi v tajně otevřené kavárně… Povídám, učím se.

No a i přesto, že se Vojáčkovic rodinka umrtvila na maximum, epidemie sílí a počty nakažených rostou. A povím vám, že v člověku, měsíce trčícím v domácím vězení s občasnými vycházkami, nevyvolává právě dobrý dojem to, že fabriky stále jedou a jsou plné lidí. Předpokládám, že virus se radostně šíří právě tam. A vzhledem k tomu, že průmysl pojede dál i v současném lockdownu, neodvratně tuším, že si tady 3 týdny budeme hrát na to, jak jsme vlastně rádi doma a nic nám nechybí a opět to nic nevyřeší. Za tři týdny zjistíme zase jen temnou skutečnost, že se nic nezlepšilo. Nebo né dostatečně. 

CNN psala, že se Česko stalo ostrůvkem zkázy a beznaděje. Myslím, že to přátelé v Americe trefili přesně. To, co nám teď fakt chybí, je naděje. Světlo na konci tunelu už měsíce není vidět. Bezmoc a beznaděj je asi nejpřesnější vyjádření pocitu, který už rok pociťuju. A tady bych si vzala na pomoc klasika:

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“ 
Václav Havel

Jasně, naděje umírá poslední. My všichni budeme tuhý jak mrkev a naděje si pěkně počká. Až po vás... madam. 

Ale povím vám, naděje a smysl se někdy těžko hledá. Když tak ráno vstanete, na devátou vykopete děti z postele, uděláte si snídani, stanete se učitelkou v 1. třídě, učitelkou v 5. třídě, učitelkou v 8. třídě, mezitím připravujete oběd a jste ráda, že se nezhroutíte... Pak nějaký ten program na odpoledne, večerní film a ráno jedete to samé... 

Opravdu si brzy začnete klást otázky o smyslu života. Jaký to má smysl? Cítíte se blbě, protože máte pocit, že vás už nic dobrého nečeká, žádná naděje... takhle blbý už to bude napořád... Ale na mě si marnost nepřijde, léta jsem s ní žila... a už mě to nebaví. Už vím, jak na ni. Život prostě JE a nemá žádný významný smysl. A je zbytečně stresující smysl v životě hledat. 

Jediná naděje je v tom, že celé ty nepříjemné peripetie jednou skončí. Je to taky jediná jistota. Všechno, co má nějaký začátek, má i nějaký konec, řečeno s klasikem buddhistou.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Veronika Vojáčková | čtvrtek 4.3.2021 18:21 | karma článku: 20,61 | přečteno: 821x
  • Další články autora

Veronika Vojáčková

Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu

Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti

19.11.2021 v 10:28 | Karma: 25,85 | Přečteno: 740x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)

Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."

11.5.2021 v 11:29 | Karma: 16,28 | Přečteno: 349x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!

Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.

10.5.2021 v 11:28 | Karma: 18,75 | Přečteno: 378x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec

Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.

9.5.2021 v 11:28 | Karma: 14,68 | Přečteno: 415x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!

Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?

8.5.2021 v 13:40 | Karma: 14,76 | Přečteno: 464x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů

8. května 2024

Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...

Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti

8. května 2024

Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...

Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou

8. května 2024

Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...

U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník

7. května 2024  17:49,  aktualizováno  23:02

Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...

  • Počet článků 72
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 392x
Rozhodla jsem se 1. března začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu víc jak před rokem.

My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.

Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.

Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.

Seznam rubrik