Deník z Če-chanu Den 16 - Veselé Veliko(ro)noce!
Za prvé, rodiče musí každý měsíc platit školné, přestože mají děti doma a za druhé musí plnit speciální waldorfské úkoly. Tyhle alternativní školy jsou super, ale je tam zkrátka všechno jinak - lepší, propracovanější, složitější… aby to děti bavilo, aby si ani nevšimly, že se učí… A tak mailem přicházejí pokyny k množství roztodivných kreativních aktivit, na které prostě někteří rodiče (rozuměj moje sestra) při nutnosti chodit do práce, majíce tři děti různého věku celodenně doma, naprosto nemají kapacitu, schopnosti a řekněme si to narovinu, ani náladu.
Nedávno jsme sestru zachránili před zhroucením a nebohého chlapce před ztrapněním tím, že mu Míra krasopisně napsal a Zůza vymalovala čítanku. Tu totiž waldorfští rodiče nekupují, oni jí radostně dětičkám podle přesných instrukcí vlastnoručně vytvářejí. Ovšem né každý má kaligrafické a výtvarné nadání, že...
Vraťme se však ke škole a k paní učitelce. Už je asi také zoufalá a dnes důrazně pohrozila, že škola je povinná a pokud dítě nebude plnit zadané úkoly, půjde před kómis. Hm. Fakt chápu obě strany. Povinnost školní docházky je najednou vržena ne na dítě, ne na učitele, ale na nás, rodiče. Najednou je to naše zodpovědnost. Zatímco dříve jsme dítě odevzdali instituci a měli pokoj, dnes jsme my ti odpovědní a škola jen kontroluje a vymáhá. Učitel se stal jakýmsi zadavatelem, moderněji objednavatelem... A nemá vlastně ani pořádně možnost dítě přimět k činnosti, pokud rodič nespolupracuje. A mnoho, náročnou dobou těžce zkoušených, tatínků a maminek padá na hubu a nemá už kapacitu… Je to vážně složitá situace a konec zatím v nedohlednu. O návratu dětí do škol se už pro jistotu přestalo mluvit úplně. Zcela negativisticky tipuji, že v tomto školním roce už naše milé ratolesti budovy škol nenavštíví...
Ovšem já si můžu juchat! Ukazuje se, že konečně přišla moje chvíle... Já si teď můžu se zadostiučiněním mnout ruce. Léta dřiny a odříkání nesou své ovoce. Jsem totiž na tíhu zodpovědnosti za vzdělání svých dětí zvyklejší. Učím doma už osm let a kolikrát jsem si za tu dobu říkala, jaký božský klid bych měla, kdybych Zůzu vrazila do školy tak, jak to dělají normální lidi. Mohla bych se pak ofrňovat nad neschopností učitelů, nad jejich absurdními požadavky a myslet si, jak já bych to určitě dělala líp. Nemusela bych se léta stresovat, že co tam nenalámu já, to tam zkrátka nebude.
Baví mě teď náš Kuba. Je v první třídě (teď fakt naštěstí) v obyčejné malotřídce. Tam se jede postaru pěkně podle učebnic. No a Kubík už při té podzimní uzávěrce nějak nepochopil, že matika se čtyřlístkem není pro zábavu a nadšeně jí během pár dní celou vypočítal. Po návratu do školy s přehledem dorazil druhý díl. Takže počty máme z krku… No a češtinu a písanku sfoukne většinou hned po probuzení, ještě před snídaní, jelikož spěchá na Minecraft, na němž si teď úspěšně vybudoval závislost. Tomu říkám pozitivní motivace!
Dost bylo školy. Abych byla v obraze, projížděla jsem večer aktuální dění a zdá se, že se nic moc nového neděje. Svět se stále hroutí. Zaujal mě ovšem článek o covidovém bizáru. O různých absurdních nařízeních, kterými nás vláda statečně chrání před rozprskáváním nakažlivých patogenů na ostatní. Zlatý fond absurdit je tvořen třeba povinností nosit roušku v autě, i když jede člověk sám, nebo zákazem prodeje kávy v kelímku z okének restaurací, nebo stále platným nařízením nosit roušku v zastavěném území obcí, i když široko daleko nikdo není. Zákaz prodeje některých druhů zboží v supermarketech už je v podstatě normálka - kdo shání pastelky, narozeninové svíčky nebo třeba balónky na dětskou oslavu, musí holt k vietnamcům.
Vláda naštěstí pamatovala i na hrozby spojené s Velikonocemi. Pro ochranu našeho zdraví zakázala prodej pomlázek a (teď už konečně můžete začít kroutit hlavou) všech velikonočních dekorací. Prostě si pro jednou všechna ta kuřátka, zajíčky a umělé kraslice odepřeme, ne? Stejně jsou nevkusní...
Ovšem na nás si nepřijdou. V boji proti viru nasadíme vlastní zbraně. Proutky z vrby na zahradě, vejce od vlastních slepiček, keramickou formu na beránka a trvanlivou velikonoční výzdobu z minulých let.
Jsme velikonoční teroristi!!!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Opilci, nahý zadek i prsa. Nápad sblížit města přes portál se proměnil v chaos
V Dublinu a New Yorku před týdnem začal fungovat kruhový videoportál. Je součástí veřejné umělecké...
Je třeba zastavit válku, pro vítězství v terénu je pomoc dostatečná, míní Pavel
„Potřebujeme zastavit válku a začít debatovat o budoucím uspořádání.“ Tak odpověděl prezident Petr...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.