Deník z Če-chanu Den 17 - Jako v osmašedesátém
Tolik aktuálně.
Před pár dny jsme museli jet do Prahy. Máme to 160 kilometrů, tři okresy. Cestou do naší rodné hroudy jsme jen letmo zahlédli dvě hlídky. Ovšem zpátky nás asi půl hodiny před domovem opravdu policisté zastavili. Vy už víte, že jsem hluboko uvnitř správňačka a poslušná holčička, a tak jsem si celou dobu v autě sumírovala, co a jak přesně řeknu. Musím mít naučenou jasnou odpověď, až se zeptají. „Jedem do Prahy pracovně, atd.“
Ale... Když došlo na věc, mlčela jsem jak zařezaná, nezmohla jsem se na slovo. Muž taky ani nepípl. Únava, stres a absurdita celé situace se na nás podepsaly… Chtělo se mi brečet. Policista brzy pochopil, že z nás nic nevypadne a tak se sám zeptal: „Jedete domů?“ „Ano“, pochlapila jsem se a zírala na volant přede mnou. „Ukažte mi jednu občanku, to bude stačit.“ Míra došel do kufru pro doklad a jeli jsme domů… Podruhé jel mužík do Prahy sám, na tohle fakt nemám nervy.
Proč to píšu? Jedna z mých sester se rozhodla opustit vlast. Má tady všeho dost a od přátel ve Francii ví, že je to tam teď lepší. Zatím je to přísně tajné, protože nikdo neví, jak to celé dopadne, jestli vůbec dojedou. Chtějí se v dodávce se třemi dětmi vydat až na jih Francie a tam se pár měsíců někde u moře živit prací na vinici a užívat si svobody. Dříve docela normální plán, ve víně (jak říkají ti od fochu) je práce vždy dostatek, pro každého… Ovšem dnes záměr vycestovat získává naprosto nový rozměr.
Představuju si, že takhle nějak to mohlo vypadat v osmašedesátém… Rodinka, nacpaná v žigulíku, strašně nenápadně předstírající, že jede jen na dovolenou do Jugoslávie. Nejistota a strach. I když, tenkrát byly kontroly pouze na hranicích, dnes musí statečný cestovatel prokličkovat i mezi okresy! A doufat, že nenarazí na policajta nebo vojáka, který natěšené rodince plány na tolik potřebnou rekreaci někde, kde se ještě dá dýchat, nemilosrdně zatrhne. Plán je ovšem jasný. Když je jedna hlídka vrátí, objedou ji a zkusí to jinudy. Přelez, přeskoč, ale nepodlez...
S druhou sestrou (jsou dvojčata) jsme špačkovali… S dětma… v dodávce… kde se budou mýt? A co když tam ani nedojedou a někde uvíznou? A co když… Máme o ně strach, ani rozloučit jsme se nemohli, já v jiném okrese, druhá sestra marodí... A budou nám chybět... A našim dětem... Není ani jasné, kdy je znovu uvidíme... A až budou fejsbuky plnit fotkama od móře, jak se tam koupou a jak tam maj pohodičku, budou nás navíc pěkně štvát!
Dnes byli dospěláci na testech, děti prý nemusí. Zítra mají být výsledky. Teprve s potvrzením o necovidu se mohou vydat vstříc radostné budoucnosti. Mají zabaleno, ovšem jak nevědí, v kolik hodin jim výsledky dorazí, tak ani nevědí, v kolik budou vyrážet. Test nesmí být starší než 72 hodin nebo co. Čeká je opravdu dlouhá cesta, ausgerechnet přes Německo, které Čechům zrovna nefandí. Nechtějí nás tam, myslí si, že jim my zamoření Čehuni vozíme kovida. Přezdívají nám prý Das Mutationsgebiet, oblast mutací... sprosťáci!
To je vám takovej napínák, že si snad začnu kousat nehty!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda u letiště zastavila Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v pondělí na 27. kilometru Pražského...
Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů
Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....
Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times
Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...
Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili
Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...
1+kk, (24,5 m2), ul. Hroznová, České Budějovice 1
Hroznová, České Budějovice - České Budějovice 1
9 500 Kč/měsíc
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.