Deník z Če-chanu Den 34 - Splněný sen

Míra si už mnoho let přál jet na výlet do krásného skanzenu do Rožnova pod Radhoštěm. Představoval si, jak tam pojedeme, pronajmeme si ubytování a užijeme si pár pěkných dní. Jeho sen se mu teď splnil, ovšem s malilinkým háčkem...

Všechno je zavřené, samozřejmě i muzeum. 

Nedávno mi volala milá slečna a pozvala mě, že by se mnou její přítel (chlap???) rád udělal rozhovor o porodech v jejich maringotce, kterou mají zaparkovanou kdesi v Beskydech. Řekla jsem si, že by to bylo zajímavé, ale pak jsem se podívala na jejich předchozí videa a uzřela naprosto úděsnou věc - tam se leží na zádech! A kameru mají na speciálním jeřábu. 

Od nás je k nim 4,5 hodinová cesta a tak jsem rozhodnutí odsunula do kategorie "možná" a nechala to být. Jenže za týden slečna volala znova a moje hlavní výmluva, že vleže se rozkydnu a gravitace ze mě udělá nehezkou obludu, culík rozpláclý... mi najednou připadala nepoužitelná. Rozhodla jsem se hecnout, vystoupit ze své komfortní zóny a jelikož slečna hned navrhla přesný termín, řekla jsem jo.
Kontrol jsme potkali víc, ale policajti naštěstí buď vedli družné hovory mezi sebou anebo byli před zimou zalezlí v autech. Jen jednou nás čapli na místě pro nás nečekaném, a to na nájezdu na brněnskou dálnici. Jsou to kluci mazaní! "Jedeme pracovně točit rozhovor do Rožnova pod Radhoštěm." "V pořádku." Tyhle kontroly jsou zajímavé, neptají se na doklady, neptají se na techničák, potřebují jen čestné prohlášení. U Rohlenky jsme zjistili, že si Míra zapomněl doma brašňu s dokladama, takže se nám to teď dost hodí. Prohlášení máme, nebojte.

Přátelé v maringotce povídali, že chtějí pozitivní rozhovor o porodech. Chtějí dělat povzbudivá a ideálně veselá videa. Uvědomila jsem si, že asi oslovili špatnou osobu, není můj styl lakovat věci jen na růžovo. Juchat, jak jsou porody snadné, bezbolestné a je jednoduché se na ně tak připravit. Vidím i tu odvrácenou stranu. Jako kdybyste hráli Dostihy a sázky tak, že budete jen kupovat koně a dostihy a trenéry a budete ignorovat všechna ostatní políčka s hrozbami a pokutami a nebudete nikomu za nic platit. Za chvíli se budete fákt děsně nudit. To by bylo k nepřežití. K životu zkrátka patří, že se děje všechno, i hezké i ošklivé. A v porodech to platí mnohonásobně.
Když jsem se přiváděním dětí na svět začala zabývat, myslela jsem si, že objevím postupy a podmínky, které, když splním, budu já i ostatní ženy mít zaručené krásné, rychlé a bezbolestné porody. Z jiných odvětví našeho života jsme přece zvyklí - zmáčknu ťuplík, myčka se zapne. A umyje nádobí pokaždé stejně. Případně upravím další parametry (změním mycí prostředek, dám více soli...) a dostanu kýžený výsledek. Jenže porody jsou bohužel trochu jiná kategorie. Každá žena je jiná, to co je pro jednu uklidňující, pro druhou může být enormně stresující. Navíc každý porod jedné ženy je jiný, protože pokaždé je v jiné fázi svého života, má jiné prožívání, jiné zkušenosti, jiné zážitky. 
Žena rodí tak, jak žije. Pokud je spokojená, klidná, uvolněná, pak může porodit krásně. Ale také nemusí. Ani v Dostihách pokaždé nevyhrajete, i když děláte pořád to samé...

Covidu zmar!