Deník z Če-chanu Den 43 - Klííííídek
Přišla ze školy spokojená, příjemně unavená. Zítra půjde zas. Stěžovala si jen na kluky, co se i v hodině klidně spolu prali a vysvětlovala jejich nevhodné a obtěžující chování tím, že za tu dlouhou dobu, co nebyli ve škole prý ztratili "k učitelům autoritu". Spíš si myslím, že jsou nevyřáděný, jak doteď seděli doma u obrazovek. Ale každopádně si gratuluju, že mě v mladické nerozvážnosti nenapadlo jít studovat pedagogiku. Uff!
Když jsme u té kariéry, asi ani švadlenka ze mě nebude. Dneska mi stroj při šití omylem propíchl prostředníček na levé ruce. Není to chutná historka, tak zůstanu jen u stručné zmínky. Kuba do mě strčil, když si sedal ke stolu. Byl z toho špatnější než já. Místo abych brečela já, zhroutil se on a museli jsme ho utěšovat, že se nic tak strašného neděje. Celou dramatickou situaci jsem zvládla na jedničku, včetně vyjmutí žluté nitě a kousku zlomené jehly z rány. Fuj! Ale velká útěcha je, že to vlastně vůbec nebolelo.
Ode dneška si můžeme rajzovat po celé zemi, jak se nám zamane. Mám podezření, že naše vláda poroučí nejen nám, ale i větru, sněhu a dešti. Protože venku je tak hnusné počasí a taková zima, že výletování budeme muset odložit na jindy. Nejsme eskymáci.
Volali jsme si s kamarádkou, co čte můj deník pravidelně a byla zvědavá, jak to Bětka dneska zvládla. Vidíte, už píšu skoro jako Rowlingová, člověk si přečte kapitolu a je napnutej, jak to bude dál. A musí pokračovat ve čtení... Mno. Říkala zajímavou věc, že raději ani nikam nejezdí, protože prostě nesnáší respirátor a nechce ho nosit. Na roušku si už zvykla, ale respík je pro ní výzva, do které zkrátka nemůže jít. Mám to stejně. Ale já teď odvážně a podvratně experimentuji s chirurgickou rouškou a doufám, že mě nikdo v kaufáči neseřve. Ideální by bylo, kdyby existovala rouška, která by vypadala jako respirátor...
Máme teď dóst nízká čísla pozitivních testů, včera bylo pod tisíc, nejméně od 13. září. Ovšem, každá pozitivní informace musí být vyvážena svým pravým opakem. Číslo R stoupá, což ukazuje na budoucí opětovný nárůst počtu nakažených. Neuvěřitelná otrava. A abychom měli komu závidět, v půlce Británie už covid téměř nemají, slaví úspěch s očkováním a postupně rozvolňují. Toť stručný souhrn. Já bych tak strašně moc chtěla mít křišťálovou kouli a vědět, co bude třeba za půl roku, nebo za rok... Jestli budeme žít už nějak normálně, nebo se budeme pořád plácat v tom samém. Otevřít - zavřít, nahoru - dolu.
Všimla jsem si, že jaksi mimovolně a nechtěně používám super strategii, jak přežít současnou nemilou situaci - jsem totálně v přítomnosti. Neřeším, co bude a nebude, protože to přináší zklamání, smutek, strach a často i vztek. Mám teď klidné období. Nemusím si ani do života nastrkávat uměle nějakou radost a pozitivitu, nutit se rozplývat nad kytičkou, jak krásně kvete. Prostě jenom jsem v tom, co je. Samozřejmě, že i to se může ze dne na den změnit, ale ani ztráty tohohle klidu se už nehodlám bát. Vlastně se teď nechci bát ničeho, nebaví mě to.
Máme kamarády, kteří koukají jen na filmy 7+, nesnesou teď pohled na jakékoliv násilí a negativitu. Všechno je rozhodí. To nás ne, tady frčí všechno, scifi, kriminálky, války... Buď jsme děsně duchovně na výši nebo už jsme konečně otupělí jako náš děda. Sledoval ve svém oblíbeném křesle zprávy s výrazem naprosté prázdnoty a klidu, nehnul brvou. A my se na gauči za ním hroutili z nezvyklého přívalu hrůz. Nemáme totiž už sto padesát let televizi a nekoukáme na zpravodajství, neboť ho psychicky nezvládáme.
Často nám domlouval, že neděláme dobře, když se snažíme sebe i děti před světem chránit. Říkal, že si mládí musí zvykat. Že je pak zaskočí cokoliv negativního, nic nevydrží, zhroutí se při první zátěži. A seděl v poledne u bedny, kde zrovna dávali reklamu na nějaký kriminální seriál, realisticky zobrazující mrtvoly, pitvy a vraždy... Taky říkal, že děti potřebují cukr a že potřebují jíst nezdravé jídlo, aby si cvičily trávení. A že bude Zůza hloupá, když nebude chodit do školy.
Po téměř ročním uzavření škol se v tom naštěstí ta naše holka hravě ztratí...
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
ANALÝZA: Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Prodej chalupy 180 m2, pozemek 2 462 m2
Rokytnice nad Jizerou - Dolní Rokytnice, okres Semily
4 980 000 Kč
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.