Deník z Če-chanu Den 46 - Uvařená, zničená zaživa v drceném těle
Největší překvapení ovšem přišlo na závěr výčtu nepopsatelných muk. Končil totiž velkými díky a blaho- a svatořečením vakcinaci. Protože co by s dotyčnou asi udělal covid, když jeho vykastrovaná verze způsobila toto? To nevymyslíš! Úplně se mi pomotaly mozkové závity, než jsem její argumentaci procpala kedlubnou... Doktor jí prý říkal, že takto prudké reakce způsobuje pigáro u každého pátého šťastlivce a že je to megadobře, protože alespoň bude mít více protilátek.
Závidím lidem, kteří podobným teoriím věří. Jak se jim musí krásně, jednoduše žít! Taky bych se chtěla vrátit do doby, kdy jsem o slovech polobohů v bílých pláštích nepochybovala a vše, co řekli, pro mě bylo svaté. Zvážit? Samozřejmě. Vyšetřit? Beze všeho. Odebrat krev? Jasně. Ultrazvuk? Paráda. Vyčůrat? Jdu na to. Klystýrek? Když jinak nedáte...
U mě tahle doba blaženosti a jistoty skončila prvním porodem ve 27 letech. Až tam jsem definitivně pochopila, že ani zdravotnické vzdělání člověku nedává patent na rozum a že i lékaři mnohdy střílí od boku a zkrátka, že ne vždy chtějí to nejlepší pro nás. Že to nejlepší pro nás samotné - a teď se něčeho podržte, tohle je fakt hodně hustý - můžeme chtít jen my sami. A musíme si důkladným zkoumáním sebe sama zjistit, co to je a že se to může dosti lišit od představy pana doktora (zejména když spěchá na kafčo a cigárko).
Nějak tu epidemii nemůžeme najít. Mysleli jsme si, že je v podnicích. Nebyla. Pak jsme si mysleli, že je ve školách, samá voda. Tak kde je???
Četla jsem o podezřele nízké úspěšnosti testování žáků ve školách. Jsou pro něj různá vysvětlení. Že děti špatně šťourají, že jestliže se dloubání dělá před školou, v nízkých teplotách nefunguje, že po dlouhém lockdownu se potomci prakticky neměli kde nakazit, že jsou testy málo průkazné, nebo že jsou naprosto nevhodné pro testování bezpříznakových jedinců (jak se teď moderně říká zdravým lidem). Ale nakonec bylo možná přece jen na hlavičku uhozeno. Díky tomu, že se děti i rodiče bojí ostudy z pozitivního výsledku, nechají své malé chrchlaly a smrkaly, které by dříve normálně do školy poslali, raději doma. Že testování takto může jaksi nezamýšleně a mimochodem přinést vysněné ovoce. Nevím jak vám, ale mně to smrdí spíše placebem než seriózní vědou...
Ale ať nehovořím pořád jen o pocitech, pojďme na čísla. HDP podle odhadů letos poroste o 3,7%. Spočítali to na ministerstvu, tam jsou odborníci, vědí, co říkají. Vážně mě nakrklo, že stát si zjevně poradí i bez nás. Ekonomika si klidně poroste i když spousta z nás bude krachovat! Pche!
Vyhrabala jsem z paměti znalosti z dob, kdy jsem v Praze chodila do jedné hódně vysoké školy, aby mi po pěti letech dali do občanky Ing. a já mohla konečně odjet na jih makat na zahradě, bourat staré chlívky a rodit děti. Hrubý domácí produkt je peněžní hodnota statků a služeb vytvořená na daném území za dané období. Tady jde fakt jen o prachy, nic jiného v tom nehledejte. Ekonomiku nezajímá vaše spokojenost, štěstí, nebo rozložení bohatství ve společnosti.
Vloni jsme kvůli pandemii poprvé klesli o 5,6% oproti předchozímu roku, byl to nejhlubší propad od roku 1989, co tu nemáme komunistu. Napadlo mě, že s HDP se to má jako s průměrem - když vy sníte jedno kuře a já na vás budu jen koukat a slintat u toho, každý z nás právě v průměru poobědval půlku kuřete. Oblíbený ukazatel výkonnosti ekonomiky států je podobně lstivý. Jen v tomhle případě má zlý kapitalista miliardář všechna kuřata z celé republiky a vy ožužláváte chlebovou kůrku. Navíc si klidně paradoxně roste i když jsou války a zemětřesení a bude růst, i když spadne malý meteorit. Protože právě obnova zase vyžaduje velké investice a investice jsou sice výdaje jednoho, ale také příjmy někoho druhého.
Rekordně mnoho živnostníků a firem krachuje, hospody, kavárny, služby a kultura se nám tu hroutí... Ale můžeme být klidní, ekonomika roste.
Uvařená, zničená zaživa v drceném těle...
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 67 - Mezi řádky
Čína hlásí za první čtvrtletí roku rekordní růst HDP o 18,2%. Dolarových miliardářů v zemi draka vloni přibylo hnedle 257, je jich už 878. Máme jim to přát, né závidět. Že jo. A tak jsme dali nejlidnatější zemi světa taky vydělat.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 66 - Lekce kritického myšlení
Nemáme nálepku, nevyvezli nám popelnici. Šla jsem zaplatit na úřad. Když jsem odcházela, paní, co tam pracuje mi říká, že máme dodat číslo čipu, jméno, rasu a barvu našeho psa. Čuměla jsem jak puk a odkývala, že pošlu mailem.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 65 - Tak to nebouchne!
Určitě jste celý den trnuli, jestli ještě dýchám a jestli se dočkáte dalšího zápisu. Jsem tu a značně se mi ulevilo. Podpaží bolí už jen trochu. Budu žít
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 64 - I na mě sáhla!
Takže já. Ráno jsem zavezla děti do školy, i srnec nás u cesty pozdravil... a když jsem přijela domů, našla jsem si v podpaží bolestivou bouličku. Rakovina. Umřu. To, čeho se nejvíc bojim. Nechám tu děti, budou vyrůstat bez mámy.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 63 - Ráj na zemi
Sedíte doma a chodí vám zprávy od známých. O úmrtí blízkých na embolii po vakcíně. A říkáte si, jestli se ten svět už úplně zbláznil... Kvůli ochraně před nemocí, která postihuje hlavně staré a nemocné mají následky mladí a zdraví.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 62 - To se ztratí
Mužík už delší dobu řeší naší slepičí partu. Kvočny pouštíme na louky za chalupou, aby si nahrabaly a nazobaly trávu. Jsou pak spokojenější a mají pěkně oranžové žloutky. Jenže - ty blbý pipky...
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 61 - Co vyteče z nás?
Hřejeme se u ohně, chlapi hrají na kytary a zpívají. Nesnáším odrhovačky, ale těmhle třem to dohromady fakt hezky zní. Vítr vane pouští.. Kdy naposledy jsem slyšela živou hudbu? Kromě té, kterou si sama zahraju na kytaru?
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 60 - Jak jsme potkali kosáka
Dneska jsem měla velký sebezpytovací den, zjistila jsem o sobě díky psaní tohoto deníku, že jsem hrozná a nikdo mě nemá rád. Ale zatím o tom nedokážu psát, a tak opráším inspirativní setkání, které si nás našlo před pár dny.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 59 - Ruská ruleta
Tohle se nebude psát ani číst lehce, nebudu vtipná. Měli jsme smutné dopoledne. Volala mi hodně blízká kamarádka, že jí ráno po dvoudenním boji s první dávkou vakcíny proti covidu zemřel milovaný tchán a děda jejích dětí.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 58 - Plné zuby
Přátelé, jestli úspěch v boji se současným největším nepřítelem lidstva stojí a leží na tom, jestli já budu mít na hubě ten čínskej FFP2 vynález, tak vás musim definitivně zklamat. Vše je ztraceno.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 57 - Covidvýlet
Krásné počasí, ale pořád chladno. Globální oteplování se letos nějak fláká, nebo co... Sluníčko nás ale přeci jen vytáhlo do Třeboně na procházku, do papírnictví a do zahradnictví.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 56 - Největší učitel
Od zítřka se otevřou školky pro všechny děti - bez roušek a bez testování - ve třech krajích ze čtrnácti. Asi bychom se měli zbavit ošklivého zlozvyku podobné změny nazývat rozvolněním, ušetříme si mnohá zklamání.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 55 - Jsem geneticky zmutovanej!
Krásné počasí přímo zvalo k výletu. Vyrazili jsme do Písku a na Zvíkov. Rodinná pohoda vzala za své záhy. Děti se v autě pomlátily. Pokud máte potomky, určitě důvěrně znáte ty chvíle, kdy si říkáte, proč jsme radši nejeli sami...
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 54 - Společně to zvládnem
Totální vyřízení, zase ta zahrada! Náš soused pořád někde pobíhá, něco kutí a vypadá to, že nikdy není unavenej, nebo co... A my přeházíme trošku kompostu a můžeme jít na celý odpoledne chrnět. Náhodou se mi teď daří zapojit i děti.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 53 - Buď negativní!
Po dvou měsících setkání s přáteli. Oficiálně platí zákaz, potkat se mohou jen 2 osoby. Ale nás už fakt nebaví poslouchat nesmysly. Jestli nám pandemie něco dala, je to velká neochota plnit blbé příkazy. A zjevně nejsme jediní...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.