Deník z Če-chanu Den 49 - Doteky smrti
I přesto, že počty nově nakažených klesají, lůžka v nemocnicích se uvolňují a epidemie je na ústupu. Většina obchodů je stále zavřená, restaurace jedou jen na výdejní okénka, služby, bazény, kina, vše zavřené, scházení více než dvou osob je zakázané. Jediné, co můžeme, je remcat a čekat. Nemáme na nic vliv, všechno se rozhoduje někde nad námi a my nemůžeme vůbec nic ovlivnit. Cenzura "alternativních" názorů pokročila od blokování jednotlivých videí na YouTubu k mazání celých kanálů. Přitvrzuje. Naše podnikání je na videích závislé, proto hledáme a nacházíme alternativní řešení, kdyby náhodou začaly vadit i řeči o vědomí, o mysli a meditacích. Člověk už neví...
Kamarádi se snaží už půl roku prodat milovaný mercedes, aby mohli poplatit dluhy na sociálním a zdravotním a měli z čeho žít. (Já vim, co vás napadne, dobře jim tak, boháčům...) Jiní kamarádi prodali pozemek, na kterém chtěli v budoucnu stavět. Mnozí už nesahají jen do rezerv, už musí jít hlouběji. Najednou tu máme skupinu lidí, kteří musí prodávat majetek, aby se uživili. A nejsou to jen ti neschopní a nešikovní. Naopak. Není to právě spravedlivé, ale i na to jsme si už zvykli.
Potkali jsme babičku ze vsi, dlouho jsme se neviděly. Tak dlouho, že nepoznala naší Zůzu, jak vyrostla... Štrádovala si to vyzbrojena chodeckými hůlkami z kopce k lesu, měla výbornou náladu. Chlubila se, že už jsou s dědou naočkováni. Viru se nebojí, věří, že jestli ho má chytit, čapne ho i schovaná doma pod stolem. Mají se dobře, na televizi moc nekoukají, ona si luští křížovky a vaří a peče pro žravá vnoučata. Děda pořád někde něco kutí. Krásné stáří! Jedinou chmurou na jejím povídání byla smrt kamaráda z vedlejší vsi. Nedávno se udusil doma své ženě v náručí. Krátce předtím ho poslali z nemocnice domů, že mu nic není. Nic, jen covid.
Smrt byla něčím, co se nás netýkalo a najednou o ní slyšíme ze všech stran. Na virus zemřelo dodnes oficiálně 28426 lidí. Nechci říkat, že všechno zlé je pro něco dobré, ale něco na tom bude...
Petr byl opravdový workoholik, prací žil. Buď pracoval, nebo si o práci povídal, případně na ní alespoň myslel. Doma spíš jen přespával. Povídali jsme si o tom, jak covid proměnil jeho vidění světa. "Ležel jsem večer v posteli a nevěděl, jestli se dožiju rána. Najednou jsem si říkal, co si ty děti tady beze mě počnou?" Už nehodlá tolik pracovat. Pro svou rodinu koupil obytňák, vrhnul se do dostavby domu, kterou tisíc let odkládal a vypadá to, že skutečně začne žít jinak. Bude mít méně peněz, ale více volného času. Času na život.
Nebo...
Pavel byl opravdový workoholik. Manželka ho prosila, aby alespoň jednou týdně byl jedno odpoledne s ní a s dětmi. Nešlo to. Tentokrát nezasáhl virus, ale zánět slinivky. Pavel doslova utekl hrobníkovi z lopaty. Měsíc byl v umělém spánku, nic si z onoho období nepamatuje. Usnul v nemocnici na JIP, probudil se o měsíc později v jiné nemocnici na ARO o 17 kilo lehčí. Lékaři si mysleli si, že nepřežije transport. Třikrát ho oživovali, protože mu přestalo bít srdce. Je doma, slabý a neduživý, musí pravidelně jíst. Dříve se nacpal jednou denně, v noci, když se vrátil z práce. Kvůli slinivce, která se neumí zregenerovat, musí jíst sedm malých porcí zdravého jídla denně. S rodinou je teď pořád, odmítá zakázky. Rozhodl se koupit si rybářský prut. On, který léta neznal nic jiného než svou práci...
Říkám si, že my lidi jsme fakt podivní tvoři, potřebujeme zažít pořádné zemětřesení, abychom se probudili a uvědomili si, co má v životě smysl. Abychom se přestali hnát buddha ví za čím.
Byli u nás kamarádi Jarda s Honzou. Jsou nakladatelé, vydávají knihy. Trh s knihami taky umřel na C-19. Jára je úžasný, esoterický, moc fajn chlapík. Je ho všude plno. Když mu hraje Zůza na piáno, vždycky brečí dojetím. Rád vede květnaté řeči o bohu a o božství v nás. S Honzou tvoří nerozlučnou dvojku (ale jsou na holky, aby bylo jasno). Zná spoustu známých lidí, rád se s nimi seznamuje, navštěvuje je, tak jako nás, kamarádí s nimi a rád o nich vypráví. Jára natáčel rozhovor se zakladatelem knižní ceny Magnesia litera. Povídal, že u nás před pandémií vycházelo kolem 15000 knižních titulů ročně. Ohromné číslo. Drtivá většina titulů byla však velmi podřadné kvality, plná zbytečného násilí. Mnoho nakladatelů nepřežije, kopec knih zmizí.
Třeba nejen tady povede dotek pandemické smrti k pročištění a obrodě.
Kvantitu nahradíme kvalitou a budeme si krásně žít.
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Přijíždí německý prezident Steinmeier. Setká se s Pavlem, uctí oběti střelby
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájí dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Pronájem kanceláře 41 m2
Františkánská, Plzeň - Vnitřní Město
9 000 Kč/měsíc
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.