Deník z Če-chanu Den 50 - Rok ve hře
"To by se mohlo brát jako polehčující okolnost, ne? Že má dobrý kádrový původ...", napadá mě hbitě děsně vtipná glosa. Nemohlo. Učitelka za chvíli zesmutní, se slzami v očích říká, že jí opravdu vyděsila smrt jedné kamarádky. Ve 48 letech jí covid dostal, během tří dnů. "Rozhodla jsem se na to očkování jít, nechci tady děti nechat."
Na Slovensku otvírají skoro všechno, naši bratři už venku nebudou muset pobíhat s náhubky. I u nás bude prý ve čtvrtek slavnostně představen konečně plán. Podle těch pár karet, které vláda zatím odkryla, se nám hlava ze závratné rychlosti rozvolňování točit nebude. Příští pondělí se otevřou školky pro všechny děti - ve dvou krajích!
Školka u nás ve vsi nepřežila ani první týden. Čtvrteční testování ji vyřadilo ze hry, našli jednoho pozitivního. Chtěla bych tu scénu vidět. Jak dítě zjistilo, že má dvě čárky na testu. Paní učitelka pravděpodobně musela zavolat zpátky všechny rodiče a vysvětlit ostatním dětem, že jdou zase na neurčito pěkně domů. Brečely?
Jsem nervózní. Na jednu stranu chci návrat ke svobodě, k dřívějšímu normálu, nebo alespoň k polonormálu. Kdy bylo všechno jisté, předvídatelné, kdy jsme mohli plánovat na půl roku dopředu. Chci po ulici chodit s odhaleným obličejem, chci volně dýchat, dívat se lidem do očí a vidět jejich úsměvy. Chci jim zase rozumět, když na mě mluví, chci neřešit, že mě někdo seřve, když žádný hadr na hubě nemám. Chci aby naše děti nemusely ve škole sedět v rouškách, nemusely se testovat, abychom mohli chodit do kina a do bazénu, zajít si do restaurace, posedět v kavárně, vyrazit na výstavu nebo do muzea. Na druhou stranu mám divný pocit. Bojím se, co budu dělat, až bude všechno dovolené? Jak budu žít? Budu se ještě umět pohybovat ve svobodném světě?
Z těch nečekaných možností mi jde hlava kolem. Popravdě, teď mám klid, nic nemusím. Nemusím vozit děti na kroužky a potloukat se kolem, než skončí, nemusím brát děti do bazénu a nervovat se, jestli jsem si nezapomněla plavky, nemusím... co jsme to vlastně všechno dřív dělali? Čistá hlava!
Potkali jsme kamarádku, vždycky na ní v Budějicích natrefíme na stejném místě. Legrační souhra náhod. Vyprávěla o svých dětech. Nejstarší syn doma nakynul, věčně sedí u počítače a hraje hru, co jsem teď slyšela, že hraje i můj synovec. (Jak se vždycky domluví, že mastí to samé, i když se neznají?) No a jak přibral a špatně sedí, bolí ho záda, i klenby na nohách mu sesedly. Říkám si, že u dětí je ta degenerace zkrátka rychlejší. Rok je pro dítě ďéééésně dlouhá doba. Pamatujete? Květen - prázdniny v nedohlednu... Malý človík za rok nasbírá takových dojmů a zážitků! A teď nic. Fortnajt.
Připomnělo mi to jinou kamarádku. Prožila rok nebo dva ve hře. Nedělala nic jiného. Ve virtuální realitě měla i přátele a dokonce tam i vydělávala peníze. Později ty roky považovala za ztracené.
Bude tento uplynulý rok pro nás všechny podobným ztraceným, zbytečným? Pouhou přeochotně zapomenutou vynechanou mezerou ve fotoalbu?
Covidu zmar, zmar, zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Biskupové se distancovali od Zemanovy akce v Arcibiskupském paláci
Pražský arcibiskup Jan Graubner se distancoval od akce, při které byla minulý týden v...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Maďarský zákon o svrchovanosti dráždí europoslance, mají „vážné obavy“
Nový maďarský zákon o svrchovanosti, který má bránit zásahům zvenčí do národní politiky, v rezoluci...
Ukrajina tajně použila střely dlouhého doletu, nová pomoc vítězství nezaručí
Ukrajinská armáda už začala používat balistické rakety dlouhého doletu. Tajně jí je poskytly...
Political, Cultural and Economic Affairs Assistant
Velvyslanectví Thajského království
Praha
nabízený plat:
34 310 - 39 458 Kč
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.