Deník z Če-chanu Den 56 - Největší učitel
Ráno jsme jeli do nákupáku vyzvednout hračku, na kterou Bětka už víc jak týden čeká. Parkovali jsme v garáži, co je v domě a má úzké klikaté průjezdy. A hádejte co? Málem jsem naše krásné velké červené auto napasovala do zdi. Najednou se mi to celé před očima nějak míhalo a nebyla jsem schopná se pořádně trefit. Tak i tohle se dá odnaučit? Přiznám se, že mě ztráta některých schopností a dovedností trochu děsí. Ven řídil raději mužík a podle toho, jak opatrně jel pán v autě před námi, usoudil, že nejsem jediná, kdo zapomíná řídit.
To, že byl nákupák totálně prázdný, že i prodejna hraček byla zavřená, protože je neděle (od kdy je v neděli v obchodních centrech zavřeno???), to už je jen opravdu drobná třešnička na dortu dnešního nakupovacího neúspěchu.
To rozpačité parkování mi připomnělo, jak jsem se vždycky vracela z letního tábora. Po 14 dnech venku, pro mě najednou byl pobyt v místnosti nezvyklý, podivný, cizí, i hlas se jinak odrážel. Pár dní mi trvalo, než jsem zase do života ve škatulích zapadla. Myslím na všechno, co se díky covidu odnaučíme a připadám si najednou jak stará babička, která pomalu a jistě zjišťuje, co už pro ní prostě není...
Práci s motykou, hráběmi a kolečkem naštěstí zvládám jako za mlada...
Na zítra máme se školou jasný plán: Bětka tam nechce, protože se tam necítí dobře a navíc nemá co na sebe. Prý půjde až v úterý. A Kuba rozhodně chce. Líbí se mi, jak jsou ty děti každé úplně jiné. To je vlastně asi největší zjištění mého života, že jsme každý úplně jiný. Né vážně, já vim, že vy už to všichni víte od narození, ale já jsem fakt hodně natvrdlá... Mně vždycky dlouho trvá, než některé věci pochopím. Nejsem na život nějak připravená. Nebyla jsem na těhotenství, na děti, na žití s mužem, na stárnutí a myslím, že i ta zubatá mě nakonec zase zaskočí...
V týdnu jsme s mužíkem točili video o Učiteli, v buddhismu má postava učitele ohromný význam. Když se zamyslím, necítím jako svůj vzor Ježíše, Buddhu nebo nějakého jiného duchovně vyspělého tvora. Já mam haranty. Právě naše děti ze mě kolikrát velmi bolestivými způsoby udělaly to, co jsem. Nejvíc práce na mé výchově v lepšího člověka odvedla rozhodně prvorozená Zůza. Po porodu jsem k ní totiž necítila téměř žádnou mateřskou lásku, byla pro mě malinkou obtížnou a těžce snesitelnou osobou, které jsem vůbec nerozuměla. Rychle pochopila situaci a trpělivě mě, krůček za krůčkem všemi možnými způsoby vedla, až té lásky nakonec byla nekonečná hromada nejen pro ní, ale i pro další naše potomky a vůbec lidi obecně.
Když jsme se se Zůzou začali učit doma, hodně jsem pochybovala o sobě, o správnosti svého rozhodnutí... Co jsem ale věděla jistě bylo, že chci všechno dělat lépe a nejlépe. A tak jsem jí nekoupila obyčejnou učebnici matiky, pořídila jsem Hejného, ten je přece nejlepší. Jenže... tři roky mi trvalo, než jsem pochopila, že neexistuje jedno univerzální nej... pro každého, že způsob učení, který bude jeden milovat, druhý protrpí v slzách. Ostatně přesně tak vypadaly naše hodiny matematiky. Zůza bulela nad učebnicí a já se hroutila, že mám blbé dítě a jsem neschopná učitelka. Ze zoufalství jsem ve 4. třídě domluvila v malotřídce, kam teď chodí zbytek party, že si může naše týraná chudinka pár týdnů vyzkoušet pořádnou školní docházku. A pak se rozhodne...
Aby mohla pracovat s ostatními dětmi, dostala obyčejnou, trapnou, nebarevnou učebnici. Přišla ze školy nadšená! Konečně matika, kde nemusí nic koumat a o ničem špekulovat. Prostě vypočítá příklady ve sloupečkách a má klid!
Do školy tenkrát chodila týden. Pak jí začala bolet noha a už tam nechtěla jít. Ale ten týden byl v převýchově maminky k nezaplacení. Navíc tam Zůza díky srovnání s ostatními dětmi pochopila, že vůbec není hloupá, jak si vždycky myslela...
A mně došlo, že když mi něco nevyhovuje, nemám se léta snažit jít hlavou proti zdi. Jsou zkrátka šablony, do kterých se nenapasuju a ani nemusím.
Můžu je změnit.
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Triumf českých středoškoláků. Zvítězili v soutěži NASA s návrhem dálkové opravy družic
Pětice českých středoškoláků uspěla ve finále prestižní mezinárodní soutěže Conrad Challenge v...
Praktický i pro zábavu. Americká firma nabízí robopsa s plamenometem
Americká firma Throwflame poprvé zveřejnila cenovku za svého robotického psa, který má na sobě...
Putin přímo nenařídil zabít Navalného, dospěly k závěru americké tajné služby
Americké tajné služby dospěly k závěru, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně přímo...
Na britského turistu zaútočil v Karibiku žralok. Muže zranil deset metrů od břehu
Čtyřiašedesátiletý britský turista skončil na jednotce intenzivní péče, když jej u severního...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.