Deník z Če-chanu Den 60 - Jak jsme potkali kosáka
V liduprázdném nákupáku jsme, přidušeni respirátorem, potkali kosáka. Zrovna jsem o něm před pár dny psala a hned na něj po letech natrefíme v liduprázdném ócéčku. Taky šel na záchod. David je postavička, hubený až šlachovitý muž, kterému se rozzáří oči, jakmile se dotknete čehokoliv, co souvisí s kosením. Bydlí se dvěma dospívajícími dětmi na Šumavě, kde je před osmi lety zanechala bývalá manželka. Místo přesně nevím, ale myslím že někde u Volar. Živí se tím, že seče kosou chráněné louky. Práce je mu víc než koníčkem.
Nepamatoval si nás, ale to neva. Řekli jsme mu, že už moc nekosíme a tím jsme ho hned zaujali. "Jak nekosíte? Raději se dřete se sekačkou? To nechápu!" A s úporností člověka, který to s vámi myslí dobře a vy ne a ne to ocenit, začal organizovat, kde mu má Míra nechat svojí kosu, aby mu jí řádně naklepal, než tráva vyroste. "Podle toho, jak tě slyšim mluvit, nemáš v okruhu 30 kilometrů nikoho, kdo by ti s tím pomoh'!"
Byl s námi i Kuba. Nudil se. "Kolik ti je? Sedm. No vidiš, takhle velký kluci taky sečou, mají takhle malý kosy..." Kuba protáhl ksicht a odběhl si zcela neekologicky koupit do automatu zombíka za 20 Kč. Mezitím nám David ukazoval videa z evropského šampionátu. No ukazoval, on nám to video pustil na svém mobilu a odběhl na záchod. Tomu říkám důvěra, proběhlo mi hlavou... Za chvíli byl naštěstí zpátky.
Žena - mistryně - v podivném podřepu a za mohutného povzbuzování jede jak kombajn. "A to jí nebolí záda, když je takhle skrčená?" Podíval se na mě jako na totálního trotla. "Jasně že ne. Když sekám dýl jak 4 hodiny, tak už jsem pak taky unavenej, to je jasný..."
Učil se tak, že chodil za starými machry a okukoval jejich styl. Povídal, že dneska jsou různé kurzy, ale tam se jen žvaní, místo aby se sekalo. Práce s kosou je pro něj meditací. Právě při ní se totálně uvolní, jak v těle, tak v mysli. A pořád objevuje něco nového. Své nadšení přirovnával k výšlapu na vrcholky Himalájí. "Vylezeš na první, jsi rád, žes to dokázal, ale támhle v dálce vidíš další vrcholek. Tak se na něj vydáš. Pořád je co objevovat."
Sečení je pro něj životním stylem, je jím nasáklý. Neustále nadšený, i po 20 letech. Když jsem trochu zagůglila, zjistila jsem, že je dokonce úřadujícím mistrem republiky a reprezentačním kapitánem. Ani se nepochlubil...
Fascinují mě lidé, kteří se věnují nějaké činnosti s podobným zápalem. Ti, kteří najdou něco, v čem mohou neustále růst a zažívat aha momenty, meditovat, být. A je jedno, jestli je to kosení, nebo horolezení, práce se dřevem, běh, rovnání šanonů nebo vaření piva... Myslím, že když najdete tu svou milovanou činnost, do které se takto ponoříte, objevíte vždy to samé.
Sama sebe, podstatu celého vesmíru.
Covidu zmar!
P. S. Chci poděkovat editorům blogu, opravdu jsem si myslela, že můj včerejší deník o očkování stáhnou. A nestáhli... Třeba to s tou cenzurou nebude tak horké...
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Malostranský zápisník: Ze tří žen zbyla ve vládě jedna, ale ta zase vydá za tři
Premium Proč se opět nepovedla feminizace české vlády? Kdo je poslední vládní květinka, která když mluví,...
TOP 09 má na ministra pro vědu a výzkum čtyři kandidáty, řekl Válek
Na ministra pro vědu a výzkum má TOP 09 podle místopředsedy strany a ministra zdravotnictví...
Železniční koridor mezi Ostravou a Slovenskem stál, vlak tam srazil člověka
Nehoda v neděli dopoledne téměř dvě hodiny komplikovala provoz na hlavním železničním koridoru mezi...
Benda, Rouček, Dryml a další. Do europarlamentu kandidují známá jména
Premium Nejen politickými proklamacemi a sliby lákají strany voliče. Součástí kampaní jsou i známé tváře....
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.