Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Dobrý den, četl jsem všechny vaše články a jsem rád, že je píšete. Vedou k zamyšlení a doufám, že vás to nepřestane bavit. Váš čtenář z Ostravy, 49 let.

1 0
možnosti
Foto

Tomáši, díky moc. Je to pro mě fakt řehole. Už pár let jsem nic nepsala, v hlavě se mi toho honí hodně, ale nechtělo se mi už nikoho poučovat... A teď to byl momentální nápad. Vždycky mě něco napadne, nadchnu se a pak se na to vyprdnu. Ten deník je ale velký závazek. V noci, po desáté usedám k počítači a hlavu mám úplně prázdnou. Vždyť já vůbec nic nezažívám! Žádní domorodci, krásná zvířata, nová setkání! A pak začnu psát a zatím to pokaždé vylezlo tak, že jsem byla překvapená a spokojená. A když Zůza ráno okoření zápis ilustrací, říkám si, v tom prostě musíme pokračovat!

0 0
možnosti
  • Počet článků 72
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 392x
Rozhodla jsem se 1. března začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu víc jak před rokem.

My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.

Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.

Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.

Seznam rubrik