Deník z Če-chanu Den 25 - Čekárna Tady a teď
Před pár dny mi volala jedna známá, co čte můj deník, že mi musí poradit. „Verunko, my to musíme vydržet.“ Hm… Tak to je jasný, pomyslela jsem si. Co jiného nám asi zbývá, že jo? Asi to vydržuju nějak špatně, nebo co, že zvedla telefon, aby mě přivedla na správnou cestu.
Povídala o tom, že je neposlušná, že nehodlá si nechat něco zakazovat. Že ona klidně chodí na kafe ke kamarádce… Je pořád svobodná. Tak jsem se jí zeptala, jestli si chodí zaplavat do bazénu, nechodí. Chodíš do kina? Nechodíš. Tak kdo je tady svobodný a neposlušný? Vrcholem rebelie dneska je, že pozvu kámošku na kafe… Děkuji pěkně.
Míra se rozhodl, donucen okolnostmi, začít dělat kvalitnější online přenosy svých seminářů. Objednal proto jakousi věcičku (odborně bazmek), která se připojí ke kameře. K tomu ovšem potřebuje kabel pro napojení. Zítra by k nám měla zamířit již třetí varianta potřebné šňůry. Mužík pro to pokaždé jede hodně kilometrů, donese balíček domů, rozbalí a zjistí, že na internetu to vypadalo větší/menší a že to není ono. Odhodlaně objedná jinou verzi. Rozbalí a zjistí… Dneska se už docela dost vytočil, nedivím se mu. Ve starých dobrých dobách jsme si mohli zajít do obchodu a nechat si poradit. Vše bylo vyřízeno během pár minut. Moc dobře nechápu, o kolik je epidemiologicky lepší, když si dvakrát, třikrát, desetkrát někde vyzvedávám balíček, který pak dvakrát, třikrát, desetkrát jdu na jiné místo vrátit. Místo jedné rychlé návštěvy obchodu.
Pan B. (podle zpráv) řekl, že nás možná v létě pustí i na dovolenou do zahraničí, že Velikonoce rozhodnou... Šálí mě paměť nebo jsem to už jednou slyšela??? Když budeme hodný, taťka nás pustí k moři. Jupí!!! Počty nakažených konečně snad jdou dolů, tak třeba se do léta k vysněnému moři doopravdy doklesáme...
Pro mě je zajímavé, jak jsme úplně přestali plánovat. Máme pocit, že dělat jakékoliv výhledy ani nemá cenu. Nejdelším horizontem pro nás je týden, 14 dní... dál nevidíme. Přestali jsme si vytvářet vize toho, jaký život bychom chtěli žít, co bychom chtěli dokázat, kam chceme směřovat... Přestali jsme myslet na sebe (protože to je dnes sobectví) a na to, co vlastně chceme, nebo potřebujeme, protože to "bolí". Jen přežíváme. Jsme. A čekáme.
Poslouchala jsem video, kde jedna koučka moudře nabádala k tomu, že nemůžeme jen čekat, že musíme začít žít novou realitu, protože to staré se prostě už nevrátí. Opustit to a jít dál. Teď se ovšem nacházíme ve fázi, kdy nikam jít nemůžeme. Musíme opustit staré a nic nového se zatím neukazuje. Fakt nevím, jestli tuto šedou zónu někdo může prožívat jinak než čekání. Všichni teď čekáme, až covid zmizí a nikdo zatím neví, do jakého světa se pak probudíme a kdy to bude. Těžko se tak plánuje a žije něco nového.
Myslím si, že je spíš čas si přiznat, že náš život se stal čekárnou a vyrovnat se s tím. Ať se nám to líbí nebo ne. A že v té boudě u silnice můžeme strávit pěkně dlouhou dobu. Ale že tam můžeme potkat nové lidi a pokecat, naučit se nové věci, nebo si prostě jen odpočinout a najít si čas na sebe a užít si nicnedělání. Nebo že si konečně dovolíme jen být, bez plánu, bez výhledu, bez naděje, bez činnosti... třeba úplně sami...
Tady a teď se najednou stává žitou realitou, není už jen teoretickým konceptem, kterého bychom tak strašně rádi dosáhli. A nemusíme kvůli němu ani obcházet semináře osobního rozvoje...
To asi není až tak úplně špatně.
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Vláda nedodrží Fialovy sliby, bojí se lékaři. Hrozí dalšími protesty
Zástupci zdravotnických odborů a lékařů se obávají, že vláda nedodrží sliby, které jim v listopadu...
Opilý muž vrhal po lidech v supermarketu pomeranče, na strážníka hodil botu
Pod palbou pomerančů se ocitli zákazníci brněnského supermarketu. Ovocnou spoušť měl na svědomí muž...
Za Třincem havarovalo osm aut, včetně nákladních. Provoz na Slovensko stojí
U Bystřice na Frýdecko-Místecku došlo v pondělí odpoledne k hromadné dopravní nehodě. Podle hasičů...
Místo na gymnázia chce resort děti posílat na lycea. Není jich ale dost
S poptávkou po všeobecném vzdělání by gymnáziím mohla ulevit lycea. Ministerstvo školství...
Prodej obchod a služby v Liberci, ul. Truhlářská
Truhlářská, Liberec - Liberec II-Nové Město
4 650 000 Kč
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 387x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.