Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Deník z Če-chanu Den 52 - Krum(love)!

Český Krumlov bez turistů - splněný sen! V centru města všechno zavřené, jako v nějakém postapokalyptickém filmu. Prošli jsme ho fakt důkladně a našli otevřenou zmrzlinu, kavárnu a jeden obchod. Husté.

Je pravda, že díky posledním měsícům jsme zvyklejší a záchvaty paniky už nás nechytají. Zahraniční cestovatelé odjeli smrkat a chrchlat do své kapitalistické ciziny už vloni zjara. Jak jsme si tenkrát blahem chrochtali, že se křivolakými uličkami dá konečně projít bez strkanic... Ještě na podzim na mostku přes řeku seděl Švejk a podivnými zvuky linoucími se z ošoupaného flašinetu nás vracel do starých dobrých časů "před C". Teď zmizeli i Češi. 

Nikde nikdo. Potkali jsme dohromady asi 20 lidí. Člověk aby se pomalu bál, že ho přepadnou a nedovolá se pomoci... Kamarádka kavárnice říkala, že o víkendu je návštěvníků přeci jen víc, dokonce vysvětlovala cestu i dvěma Italům. I-ta-lům. Pamatujete? Bon džórno!
U srdce mě zahřálo snad jen to, že všichni naši spoluturisté neměli roušku ni respirátor. Tak i v Krumlově mají lidé rozum. 
Vloni, jak bylo volněji, jsem se vyptávala pana Švejka, jak se ke své nevšední práci dostal. Povídal, že byl celý život stavbyvedoucí a stres z práce si vybral svou daň v podobě Pepky, která ho v 56 letech klepla. Ale vzala ho jen napůl (na rozdíl od mý mámy, která šla za zásluhy rovnejma nohama do nebíčka), a tak přežil, ale jednu ruku má prakticky nepohyblivou. A protože už nemohl pracovat a ani se věnovat svému koníčku - hraní na saxofon v orchestru, rozhodl se, že se nebude doma užírat mezi čtyřmi stěnami a vymyslel, co dělat může. Točit klikou flašinetu může. A dojet z Písku autobusem do Krumlova také. Jeho příběh mi přišel naprosto parádní. Doufám, že až se naše druhé nejkrásnější město jednou probere, pan Švejk to zase jaksepatří roztočí!
Už teď je ovšem jasné, že oblíbený výletní cíl nebude takový, jaký byl. Návrat k původní přecpanosti a zahlcenosti masového turismu si už snad ani nikdo nepřeje. Je potřeba najít nové cesty, ovšem bude to bolet... Kamarádka, která přímo v centru bydlí, se zklamáním konstatovala, že ty největší turistické hrůzy mají bohužel dostatečné kapitálové zajištění a přežijí pravděpodobně všechno. Mohu vás tedy uklidnit, na matrjošky a ušanky se můžete těšit i nadále... Pomalu a jistě ovšem mizí podniky místních. Nadšení a sounáležitost, které všechny semklo vloni v létě, už je zdá se, také fuč. Když procházíte městem, můžete prý často vidět, jak bez předchozího varování stěhují regály a končí. Nic zkrátka nebude jako dřív. Nezbývá než pozitivně naivně věřit, že nakonec všechno dobře dopadne, protože historické město se zabedněnými prázdnými výlohami obchodů, tak nějak ztrácí své kouzlo...
Mám hódně odvážnou vizi. Všechno krachne a atrakce pro lidi ověšené foťáky zemřou, zmizí... Ceny domů se vrátí na dostupnou úroveň a nastěhují se do nich z paneláků na periferii běžní lidé. Otevřou obyčejné obchody a řemeslníci své dílničky. Město bude plné života a tradičních, normálních, třeba i zapomenutých řemesel... To bude radost!
Bětka si teď dává trochu oraz od školy, zjistila totiž, že jí odpoledne nezbývá energie na kamarádky, musí je zanedbávat a to nedělá dobrotu. Jedna kámoška jí píše, druhá jí volá a ona neví, co říct. V podstatě se teď s Kubou v docházce střídají.
Jestli vás nezajímají koblihy, následující dva odstavce klidně přeskočte, aspoň budete mít víc času na skrolování po fejsbůku.
Kuba ráno dostal ke svačině mimo jiné koblihu. Takovou tu klasickou kulatou s marmeládou uvnitř. Neplést prosím s donatem! Ptala jsem se ho na výletě, jak mu chutnala. "Já jsem na ní omylem šlápl". "Jak šlápl, ti spadla?" Celý příběh zněl nějak takto. Kubík se chtěl koukat s ostatními z okna na děti z mateřské školky, jak si venku hrají. Náš roztomilý sedmiletý syn, nad kterým se doma všichni rozplýváme, jak je maličký ťuťu a ňuňu se paradoxně úplně stejně dojímá nad libovolným dítětem mladším než je on sám...
No a nevěděl, kam si koblihu mezitím položit, tak si jí dal na zem (kam jinam, že...). No a jak se pak přestal dívat z okna, svůj oblíbený zákusek na zemi rozšlápl. Korunu celému příběhu narazil vyjádřením, že Ivanka (paní, co ve škole uklízí), alespoň bude mít co dělat. "Jak jako? Tys tu rozpatlanou placku nezvedl?" "Já zapomněl, to bylo omylem!". Znovu bych tady ráda vyjádřila někonečnou vděčnost osudu, že nejsem učitelka. Protože ty historky, co dokáže život vymyslet, když dá dohromady bandu složenou z několika podobných exemplářů, to musí být síla...
Covidu zmar!

Autor: Veronika Vojáčková | čtvrtek 22.4.2021 11:09 | karma článku: 12,64 | přečteno: 371x
  • Další články autora

Veronika Vojáčková

Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu

Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti

19.11.2021 v 10:28 | Karma: 25,85 | Přečteno: 740x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)

Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."

11.5.2021 v 11:29 | Karma: 16,28 | Přečteno: 349x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!

Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.

10.5.2021 v 11:28 | Karma: 18,75 | Přečteno: 378x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec

Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.

9.5.2021 v 11:28 | Karma: 14,68 | Přečteno: 415x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!

Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?

8.5.2021 v 13:40 | Karma: 14,76 | Přečteno: 464x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou

18. května 2024  16:55,  aktualizováno  22:06

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...

Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické

18. května 2024  20:36,  aktualizováno  21:41

Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...

Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968

18. května 2024  20:43

Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...

Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil

18. května 2024  20:21

Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...

Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA

Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...

  • Počet článků 72
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 392x
Rozhodla jsem se 1. března začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu víc jak před rokem.

My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.

Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.

Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.

Seznam rubrik